|
už je to vlastně dávno...
a hlavně pryč
|
V domě s tisíci pokoji si sednem
na chodbu
na schody vedle sebe
Podíváš se na mě
ticho očekávání bude
dunět chodbou
Poznáš to už z očí – že se nevzmůžu
na nic
A škodolibá ozvěna zdesetinásobí
smutný úsměv
zklamané kroky
Pak v domě s tisíci pokoji
zazní jediné bouchnutí dveří
od tvého srdce
na chodbu
na schody vedle sebe
Podíváš se na mě
ticho očekávání bude
dunět chodbou
Poznáš to už z očí – že se nevzmůžu
na nic
A škodolibá ozvěna zdesetinásobí
smutný úsměv
zklamané kroky
Pak v domě s tisíci pokoji
zazní jediné bouchnutí dveří
od tvého srdce
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.