|
Až se vrátíš...
|
Tak prý se zase vracíš zpátky,
když vidím ptáky odlítat.
Budeme hrát si na začátky,
kdy mohla jsem tě odmítat?
I listy už jsou červenější.
I vyfoukaná pole jsou.
Jsi jak ti ptáci, všude zdejší,
jsi jako tečky za větou.
Prý budem chodit na procházky
a budu muset doma lhát.
A budu říkat, že prý z lásky...
Zas namluvím si, že máš rád...
Chceš vzbudit místo, kde spí touha
a snídat víno a pít tmu.
A já chci slyšet o tvých toulkách...
Než rozplynu se ve větru.
když vidím ptáky odlítat.
Budeme hrát si na začátky,
kdy mohla jsem tě odmítat?
I listy už jsou červenější.
I vyfoukaná pole jsou.
Jsi jak ti ptáci, všude zdejší,
jsi jako tečky za větou.
Prý budem chodit na procházky
a budu muset doma lhát.
A budu říkat, že prý z lásky...
Zas namluvím si, že máš rád...
Chceš vzbudit místo, kde spí touha
a snídat víno a pít tmu.
A já chci slyšet o tvých toulkách...
Než rozplynu se ve větru.
04.12.2016 15:07
Zamila
Hodně povedená poezie, místy klišé, ale kdo je nemá ... Pěkná :-)
28.11.2016 07:54
Yasmin
Nejvíc se mi líbí ta poslední sloka. Je skvělá.
--
a snídat víno a pít tmu
než rozplynu se ve větru
--
a snídat víno a pít tmu
než rozplynu se ve větru
21.11.2016 23:59
Děkuji, musí to být bohužel smutné , protože je to něco, cose právě teď děje...
21.11.2016 21:49
Krásné a zároveň smutné ...tedy já tam cítím smutek a chtění toho co už bylo a naděje - až se vrátíš - moc hezky vyjádřené...
21.11.2016 21:01
člověk by rád vymyslel nějaký komentář, co bude nevšední a potěší Tě víc .. Jen má slova, nemohu najít a proto postačí snad, že je to krásné vyznání :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.