|
|
Já vím, cesta je rozbitá
a nemáš sílu jít se mnou dál.
Ztratili jsme se v bouři,
černý les roztrhal naše srdce.
Hledám cestu k Tobě
a nacházím svou ztracenou sílu.
Nevím, kde začínám ani kudy jít,
ale jdu. A žiju.
Ticho! Pauza!
A němý výkřik do tmy.
Volání o pomoc,
která přichází jako nápověda.
Hádanka se rozkrývá!
Zatím Tě nevidím,
ale vím, že jsi tam.
Naše cesty se spojily.
Teď už doopravdy.
A napořád!
a nemáš sílu jít se mnou dál.
Ztratili jsme se v bouři,
černý les roztrhal naše srdce.
Hledám cestu k Tobě
a nacházím svou ztracenou sílu.
Nevím, kde začínám ani kudy jít,
ale jdu. A žiju.
Ticho! Pauza!
A němý výkřik do tmy.
Volání o pomoc,
která přichází jako nápověda.
Hádanka se rozkrývá!
Zatím Tě nevidím,
ale vím, že jsi tam.
Naše cesty se spojily.
Teď už doopravdy.
A napořád!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bouřka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Diplomantská
Předchozí dílo autora : Misty blue
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
pešu [17], modroocko [17], VKate [15], "Autor"sám [15], Chelli [14], Dragonfly [12], Z vína korek [12], Benea [11], Ari [10], Katekutaka [3], HynekKarel [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

