|
Nic jiného, než čisté, pocitově založené skládání slov vedle sebe.
|
Ticho!
Okolí objímá…
Mácho! vidíš to zas?
očima jejíma, zastavil se tvůj čas.
Nic jen prázdno,
Kde není ti přáno,
proč přilétá každé ráno,
kdo poslal tě, černočerná vráno?
stín, konec a v oné tmě jen zmar,
Toť ten podlý Danajský dar,
co krev uvede v var,
A postrádá tvar.
Ticho!
Pohltí řeč tvou…
Mácho! Kde hledal jsi ten ráj?
Kde byl Poe, Když ti srdce z těla rval Máj?
Ťuk, Ťuk,
pronikavý zvuk
ozvěna tvých muk
z dob kdy jsi byl ještě malý kluk.
Ve tmě za svitu stínů kráčíš, bdíc
vidíš ji v té temnotě, sníc
ten hlas zmizet chtíc,
„NIKDY VÍC“
Okolí objímá…
Mácho! vidíš to zas?
očima jejíma, zastavil se tvůj čas.
Nic jen prázdno,
Kde není ti přáno,
proč přilétá každé ráno,
kdo poslal tě, černočerná vráno?
stín, konec a v oné tmě jen zmar,
Toť ten podlý Danajský dar,
co krev uvede v var,
A postrádá tvar.
Ticho!
Pohltí řeč tvou…
Mácho! Kde hledal jsi ten ráj?
Kde byl Poe, Když ti srdce z těla rval Máj?
Ťuk, Ťuk,
pronikavý zvuk
ozvěna tvých muk
z dob kdy jsi byl ještě malý kluk.
Ve tmě za svitu stínů kráčíš, bdíc
vidíš ji v té temnotě, sníc
ten hlas zmizet chtíc,
„NIKDY VÍC“
Ze sbírky: Prvotní plamen
11.02.2017 23:48
Zamila
Zkus se víc zaměřit na formátování (to hlavně u ostatních básní, jinak to nikdo nebude moc číst - protože to nevydrží ;-) ) a tady se zkus vyvarovat jednoslovných rýmů ... Začátek už má něco do sebe, ale máš před sebou ještě hodně práce, pokud se chceš zlepšovat ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.