Vír
Ve víru myšlenek
ztrácí se smysl
čehokoli na světě
kapky purpurového deště
omývají mysl
bláznivou a zmatenou
sen vytržený z kontextu
ztratil náhle balanc
na visutém laně
tma reality požírá
naivní bláznivou myšlenku
jako dračí hlava
bez lítosti, neúprosně
padá do kanálu strastí
nenávratně
ztrácí se v nekonečnu
jako malý vystrašený dítě
co nenašlo cestu domů
a v koutě teď pláče
v zoufalé naději
a hluboké závěji
svého vlastního svědomí.
duhová spirála
spolkla kvítky májové
nezbylo vůbec nic
z jedné zvláštní lásky
je konec
odcházím