Louka

Proč pláč smáčí tvář
a trápím se tím.
Jsem sám sobě lhář,
když vidím tu zář
květů kopretin.

Jen louka tu stojí
od jara do zimy.
Rej myšlenek spojí
a hraje si s nimi.

Zpomalí čas
i přespolním běžcům.
Pak láme vaz
jako hora lezcům

pro splněné sny
ztrácíme dny

v mlhavém kouři
se srdce mé bouří.

Proč pláč smáčí tvář
a trápím se tím,
že nespatřím zář
bílých kopretin.

Proč pláč smáčí tvář
a trápím se tím,
zda dám na Tvou tvář
hrst těch kopretin.