Ve snu

útěky z věží
a pády do hlubin,
když srdce bije
a topí se
v metaforách
-v hluku rychlosti pátrat
a hledat svůj smysl
a cítit se,
tak jako uvolněný koráb,
tak sláva bohémům
a mládí!

Pády z výšek reality,
do hlubin duše básníka
a stáhnout s sebou vše,
co potřebuješ
pro vlastní svět!

Tiše si šeptat
a spřádat tajemství,
být kapkami rosy
u závodní dráhy
a čekat na slunce,
co nás odhalí.

Být tajní
i přes zákazy
pod hvězdnou oblohou...

Také to cítíš?
to teplo i chlad,
tu vůni moře
ve vnitrozemí?

Také to vidíš?
To kouzlo
mezi světy,
co kreslí
a maluje
a píše náš osud?

Při žáru pouličních lamp
hledáme tmu
a létáme bez křídel
a strádáme bez strachu,
jen ať to vědí,
že jsme blázni
a že srdce se svírá
jako koráb v bouři,
že tančíme
jako kapky rosy
a jediné,
co to může změnit
je slunce,
které každým okamžikem vyjde
a ozáří to,
co jsme přes noc
-ve snu-
vytvořili.