|
kdoví...
|
Na stěně stín
Druhé já
Lepší či horší
Kdo rozezná
Jeho tvář neznám
On mne zná
Spojenci němí
Můj stín a já
Druhé já
Lepší či horší
Kdo rozezná
Jeho tvář neznám
On mne zná
Spojenci němí
Můj stín a já
Timothy A. Postovit: Díky. Jen já jsem ta a ne ten. :-))
Uznávám, že z nicku to není poznat.
Uznávám, že z nicku to není poznat.
Timothy A. Postovit
Velmi dobré, vyhnul ses klišé velmi elegantně!:)
Jiří Turner: Díky za zastavení a za názor. Já prostě v košatém vyjadřovaní nějak nejsem doma. ;-)
Líbí se minimalistické pojetí toho trochu "klišoidního" námětu. Na druhou stranu mi přijdou některé verše až moc minimalistické. Myslím, že by nějaké to zájmeno rytmus a spád básně neohrozilo. Třeba: "mé druhé já", nebo " kdo to rozezná". Ale to zcela subjektivní postřeh. :)
Zamila
Chytrá, obrazná a ještě rytmicky skvělá - no, parádní :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stínohra : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zahrada Z
Předchozí dílo autora : Pod dvojhvězdou
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Orientera [17], James Libustka [15], Elis-Němečková [13], jsph [9], Alma Neradostná [4]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

