01.07.2015
2
1305 (14)
0
Už je to skoro tisíc let,
co čekala jsem odpovědˇ
na dopis svůj růžový
-prosím jen k němu letˇ.

Dala bych tehdy louky,
lesy,celý svět...
za pár vašich slůvek,
za několik vašich vlídných vět.

A tedˇ je svírám v dlaních
a nepláču už ani,
umřela láska,co jsem pro Vás měla
a já dlouhým čekáním a žalem zkameněla.
 15.07.2015 15:48
Zamila: Děkuji.Byla jsem "bohatá"-už nemám nic.Proč to mizí?Je mi z toho divně a smutno.K
 08.07.2015 19:06
 Zamila
Rytmicky hodně dobrý kousek - celkově myšlenkou. Leč tak trochu klišoidní ... Ale co rýmované a sladké dnes pomalu už není ...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.