Nic
jsem udýchané těžké nic
schované v listí slunečnic
stisknuté nití v půli pasu
ze tmy si loudím kapku hlasu
já popelavé zkřehlé nic
mapuji dráhy srdečnic
pohledy v loužích napříč jasu
nic žije sen i v nesouhlasu
pod balkonem prochází den
slunce se klaní na terasu
jsem syrové nic až pod ledem
a přes to žiji
tuhle krásu