Ľúbiť básnika

puero: V pohodě. :) Pak to chápu.

puero: Každý z nás má svoj spôsob tvorenia, čo sa mňa týka, ak by som nepísala úprimne, nevedela by som si vlastné verše obhájiť sama pred sebou. Viem, že sa to nikdy nebude (a ani nemôže) páčiť každému. Je to proste fakt. Svoj okruh čitateľov mám a aj ich pozitívne reakcie na moje básne mi už neraz zabránili skončiť s písaním.

Stačí. Co by byl vlk bez smečky. A s tou intimností, no, však jsme se o tom bavili už hodněkrát. To je prostě věc přístupu k poezii. Třebas puero to má nastavené jinak: jemu je v poezii upřímnost spíše ukradená, hlavní je ten dopad jaký to dílo má na svého konzumenta. Může být nastokrát vylhané, ale jak má myšlenku, zapůsobí víc než nějaká upřímnost, kterou stejně dříve či později může někdo zpochybnit.

puero: Umouněnka: Hlavne sa nepobite, prosím! ;) Viv, súhlasím s Tebou, poézia odráža moje najvnútornejšie pocity, inak básne písať neviem... a ak to urobím, neúprimnosť z toho iste cítiť, takže sa fikcii snažím vyhýbať. Ospevovať prírodu som skúšala tiež, ale vôbec to nedopadlo dobre. Tome, ver, že zďaleka nie si jediný taký "s propminutím debil", už mi to vytklo veľa ľudí. Inak písať neviem, teda aspoň poéziu nie, už som to skúšala. Nie je bohviečo ísť vždy s kožou na trh a je často ťažké (aspoň pre mňa) odhadnúť mieru intimity znesiteľnú pre čitateľa, keďže aj tú hranicu má každý človek individuálnu. Jozef Urban napísal, že "Básnik musí čitateľa pustiť do vlastnej spálne". (Utrpenie mladého poeta) Čo sa tých totemov týka, donedávna som ani netušila, že existujú, ale Vlk patrí k silnejším totemom, hoci napr. Medveď je silnejší. Vlk osamote veľa nedokáže, preto vyhľadáva svorku, s ktorou je skoro neporaziteľný. Stačí?

slnečnica: Čím se projevuje vlk jako totemové zvíře?

Umouněnka: Ten s prominutím debil jsem byl já. :) Ovšem ta kritika osobního přístupu byla zaměřená spíš na ochranu soukromí než na vliv na umělecké ztvárnění.

Kdo ti vytýká, že tvé básně jsou příliš osobní? Ledatak nějakej debil, s prominutím. Poezie snad je od toho, aby mapovala osobní, zcela subjektivní a do sebe zahleděný pocitový plky! Né každý v poezii musí opěvovat přírodu, či vykreslovat politickou situaci. Osobní podání toho svého je nejlepší! :)
Ač fikce, radím - nezačínat si s básníky! Většinou nejsou použitelní pro život. .:P

Lenča: Hádam sa niektoré sny splnia... a ďakujem. :)

Nádherná báseň. Taky stále sním... .)

Yana: Ďakujeeeeeeeeeeeem! ;)))

Hm, že působí je jasné, že by si ji měl přečíst ten, komu je de facto určená, je ještě jasnější, já to vidím tak, že tvoje poezie skrývá tvá nejvroucnější přání a vše co se v tvém krásném nitru odehrává, hlavně není to nahodilé, nicméně, já bych básníka nechtěla, bohéma to ano, jo, ještě až ho budeš mít, myslím opravdu budeš psát ještě krásněji, báseň se hezky čte a závěr je krásný

Orionka: Celá moja doterajšia próza je fikciou. Nezverejňujem ju na psancoch. A čo sa poézie týka, X-krát mi bolo vytknuté, že moje básne sú príliš osobné. Už dávno som uvažovala nad tým, že by bolo fajn žiť s niekým, kto by tiež tvoril - aspoň by ma pochopil. Teší ma, že na Teba pôsobí vierohodne.

Na mě působí velmi věrohodně, jako ostatně všechno, co jsem od tebe zatím četla. Nevěřím jedině té větě v anotaci. Odkdy píšeš fikci? :)