Žiju

To, kým jsem byla, je dávno pryč
od starých dveří jsem zahodila klíč
každý zlý sen je teď vzpomínkou jen
a slunce svítí, když noc mění se v den...

Srdíčko mám zas ve své dlani
vím, že na dlouho není k mání -
budu sama hýčkat ho a hřát
dokud štěstí se na něj nezačne smát…
Až jednou po lásce znovu zatouží
ať je to ten, kdo si ho zaslouží.
I když Božský sám ho pak dobude,
celé celičké jeho nikdy nebude!

Protože já už nechci psát básně
plné stesku, bolesti a bázně
vždyť život je na slzy moc krátký
a pocit každého štěstí tak vratký…
Raději silná být pořád jak teď jsem
pod nohama mít stále pevnou zem
...
(jen občas létat ke hvězdám
když vánku se něžně odevzdám)
...
šťastná být co možná nejvíc,
v lepší věřit, když je to na nic
aspoň tušit, jak čisté víno piju
a s každým nádechem cítit, že žiju!