Někdy se ptám osude
kdo píše tvoje řádky
zda život jímž proplouvám
bude dlouhý či krátký
Jak křehké jsou hodiny
zamčené v nás
jenž zrníčky skutků
měří mi čas
A čí ruka klikatí
pramínky cest
proč ukrýváš tajemství
do stříbra hvězd
Srdce na provázcích
slepě nechám se vést
stvořena k tvému hraní
pro lásku i pro bolest
Jen jedno mám přání
obrus své hrany
ať tolik nebolí
když svírám tě v dlani
kdo píše tvoje řádky
zda život jímž proplouvám
bude dlouhý či krátký
Jak křehké jsou hodiny
zamčené v nás
jenž zrníčky skutků
měří mi čas
A čí ruka klikatí
pramínky cest
proč ukrýváš tajemství
do stříbra hvězd
Srdce na provázcích
slepě nechám se vést
stvořena k tvému hraní
pro lásku i pro bolest
Jen jedno mám přání
obrus své hrany
ať tolik nebolí
když svírám tě v dlani
18.02.2015 17:33
Orionka: Děkuji. Někdy se hádám sama se sebou co napsat a přesně u toho "zamčené" jsem přemýšlela nad" uzamčené".
Jen já bych asi už nedomyslela to s tím "měří", někdy si myslím, že to neslyším jak to má být. No laik.
Jen já bych asi už nedomyslela to s tím "měří", někdy si myslím, že to neslyším jak to má být. No laik.
18.02.2015 10:01
Také se mi líbí obsahem, ale plynulost naopak postrádám. Nejvíc mi drhne druhá sloka, tam je první verš krásný jamb, na který by mi rytmicky navázalo "uzamčené v nás - které zrníčky skutků - poměří mi čas". To je samozřejmě jen návrh, prostě bych se nad rytmem básně ještě zamyslela. Jinak hezké :).
17.02.2015 19:54
Yasmin
Máš tam moc hezká místa, čte se plynule a konec mě následně přesvědčil o tom, že je to opravdu krásně něžná poezie :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.