...
 30.01.2015
7
1148 (11)
0
Kříže našich životů kolem cesty rostou,
smrtka je zdobí svou malůvkou prostou,
kdosi k ní prosebně ruce své spíná,
a ona mu s úsměvem hlavu teď stíná.

Z lásky se nejvíc křížů postaví,
z lásky tě přibijí,z lásky tě popraví,
a ty už nevidíš jak z lásky k tobě,
vesele tančí tam na tvém hrobě.

Prázdné nádoby valící se zemí stínů,
slepí oslavenci sebe,vyděděnci klínů,
falešné tóny dávno mrtvé touhy,
pohrdli jsme mořem,a držíme se strouhy.

Mrtví zaživa dereme se k věčnosti,
pýchu místo radosti,víru místo vděčnosti,
pohrdli jsme životem a vsadili ho za mříž,
radostně se zdravíme...z kříže na kříž.

Ze sbírky: TANEČNÍK ŽIVOT
 05.02.2015 15:39
Dík za komenty-je fakt že moc na formu nedám,spíš mě vždycky něco napadne tak to hned sepíšu abych na to nezapoměl-ten obsah,myšlenka je pro mě víc důležitá,ale mohl bych víc dávat pozor na styl..:-)
 04.02.2015 14:56
Mně se nejvíc líbí ta první.
 31.01.2015 11:54
Líbí!
 31.01.2015 05:25
povedená,moc líbí...
 30.01.2015 17:15
Zajímavá, hezky se čte, moc se mi líbí :)
 30.01.2015 16:56
 Zamila
Vcelku kvalitní báseň. Hlavně ta prostřední část. Někde trochu problém v rytmu, v potu slabik, v mezerách za interpunkcí a v častém používání zájmen, ale jinak zajímavý odklon od Tvého tradičního psaní. Hezká zachmuřená poezie :-)
 30.01.2015 15:52
mám pocit, že jsem ji poměrně nedávno tady na psancích četla.. není znovu oživená? :)

asi nejvíc se mi líbí první sloka..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.