|
...
|
když smutek a bolest v objetí přede mnou klečí
když po tváři stéká mi slanost s deštěm smísená
a padá na prsty zkroucené zimničnou křečí
strachem zpocené tělo docela
pak chtěla bych utéci na místa
kde slzy neprší
návrší slunečná
pak chtěla bych
rozsvítit všechny lampy svíčky i oči
i světla v duších
když po tváři stéká mi slanost s deštěm smísená
a padá na prsty zkroucené zimničnou křečí
strachem zpocené tělo docela
pak chtěla bych utéci na místa
kde slzy neprší
návrší slunečná
pak chtěla bych
rozsvítit všechny lampy svíčky i oči
i světla v duších
Ze sbírky: Šachy v nás
24.01.2015 10:12
Yana: děkuji... moc mě těší... ale já ta světla vnímám, jen bych je chtěla ještě více rozzářit...
24.01.2015 10:04
mně se moc líbí závěr básničky, nejdřív jsem chtěla napsat cosi v tom smyslu že to nejprve musíš svítit ty sama, pak jsem báseň přečetla znovu, je opravdu silná, moc se mi líbí právě to že v ní hledáš ta místa, není to sebelítostivé, kdo hledá najde, mně se po více přečteních líbí moc
24.01.2015 09:02
Zamila:díky za zastavení,stále na ten jeden verš, co mi všude chybí, nemůžu přijít , nechceš mi ho prozradit ;-)) ?
no jo,no, prostě to cítím asi jinak...
no jo,no, prostě to cítím asi jinak...
23.01.2015 22:01
Zamila
Chybí mi v závěru ještě jeden verš /klasika :-D /. Jinak je příjemná.
23.01.2015 13:46
Nádherná.
"když smutek a bolest v objetí přede mnou klečí" - to je vážně působivě vyjádřené.
A ať zase svítíš :)
"když smutek a bolest v objetí přede mnou klečí" - to je vážně působivě vyjádřené.
A ať zase svítíš :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.