Pak chtěla bych

...

vanovaso

23.01.2015

básně/ostatní

1061(15)

když smutek a bolest v objetí přede mnou klečí
když po tváři stéká mi slanost s deštěm smísená
a padá na prsty zkroucené zimničnou křečí

strachem zpocené tělo docela

pak chtěla bych utéci na místa
kde slzy neprší
návrší slunečná

pak chtěla bych

rozsvítit všechny lampy svíčky i oči
i světla v duších

Ze sbírky: Šachy v nás

Komentáře (12)

25.01.2015 - 14:08

vanovaso

Manni: ano je to tak, díky...

25.01.2015 - 13:44

Manni

Moc krásné, hluboce životem do srdce vryté..;-)

24.01.2015 - 10:12

vanovaso

Yana: děkuji... moc mě těší... ale já ta světla vnímám, jen bych je chtěla ještě více rozzářit...

24.01.2015 - 10:04

Yana

mně se moc líbí závěr básničky, nejdřív jsem chtěla napsat cosi v tom smyslu že to nejprve musíš svítit ty sama, pak jsem báseň přečetla znovu, je opravdu silná, moc se mi líbí právě to že v ní hledáš ta místa, není to sebelítostivé, kdo hledá najde, mně se po více přečteních líbí moc

24.01.2015 - 09:02

vanovaso

Zamila:díky za zastavení,stále na ten jeden verš, co mi všude chybí, nemůžu přijít , nechceš mi ho prozradit ;-)) ?
no jo,no, prostě to cítím asi jinak...

23.01.2015 - 22:01

Zamila

Chybí mi v závěru ještě jeden verš /klasika :-D /. Jinak je příjemná.

23.01.2015 - 21:03

vanovaso

Amelie M.: díky, jsem moc ráda, že se ti líbí...

23.01.2015 - 21:02

vanovaso

Lenča: děkuji... vnímám to světlo i přes ta zimní nevlídná rána .:-)

23.01.2015 - 20:56

vanovaso

Ailin: :-)), díky...