Tiché jezero
Kolem mě jen vlny strachu
Ze stropu provaz
Na provaze krk můj si hoví
A já tam hledím do tmy
Tam všude prázdno
Jen z dálky a přitom nesmírně blízko
Šeptají mi do ucha démoni
O tom, co je můj život
O tom, co jsem já
O tom, co život má být
A tam v té prázdnotě
Tak krásně ze stropu visíce
Moje poslední myšlenka mi hlavu zahltí
A pak už jen tma
Konec a miliarda smítek prachu
Konec a miliarda výčitek
Konec a já
Jen já a mé nic
Jen já a moje duše
To bolavé prázdné nic
Kolem mě jen vlny strachu
Ze stropu provaz
Na provaze krk můj si hoví
A já tam hledím do tmy
Tam všude prázdno
Jen z dálky a přitom nesmírně blízko
Šeptají mi do ucha démoni
O tom, co je můj život
O tom, co jsem já
O tom, co život má být
A tam v té prázdnotě
Tak krásně ze stropu visíce
Moje poslední myšlenka mi hlavu zahltí
A pak už jen tma
Konec a miliarda smítek prachu
Konec a miliarda výčitek
Konec a já
Jen já a mé nic
Jen já a moje duše
To bolavé prázdné nic
09.10.2016 21:03
pešu: Něco bude na tom, co řekla Vanovaso. Možná bych nezvedal hlavu přímo ke křesťanskému nebi, každopádně je fajn, když po stvoření zbyde kvalitní duše, nasáklá zkušenostmi a jistou mírou dobra (jakkoli dobro zní pohádkově).. :-)
11.01.2015 13:21
Povedené, líbilo se mi to. Myslím, že jsi úplně přesně vystihl tu ponurou atmosféru. Měl bych jedinou výtku a to, že se to moc nerýmuje, což mě osobně u básní většinou mrzí.
11.01.2015 13:13
Zajímavě, dobře popsané, vyjádřené - líbí.
Tak jsme si to představili a už to nepotřebujem udělat :) Páč to nic neřeší, je to jen krok zpět.
Tak jsme si to představili a už to nepotřebujem udělat :) Páč to nic neřeší, je to jen krok zpět.
11.01.2015 07:15
ach, pocit bolavé a prázdné duše.. ale duše přece neumírá, tak odežeň démony, a pozvolna zvední hlavu k nebi, je to těžké , vím, ale stojí to za to...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.