Ano, chápu, že
nemůžem´ být spolu.
Dosud jsme nezvládli
života školu.
Já mám žít tady
a ty zase tam,
učit se musíme
každý sám...
A proto prosím teď
mé milé srdce:
„Přestaň mě trápit -
- buď rozumné přece!“
Jenže srdce nehodlá mít
´rozum´!
Vlastně vůbec nerozumí
slovům...
Pak uslyším tiše zaznít
jeho smutný hlas:
„Já dokážu jenom cítit.
Tak dej mi, prosím, čas...“
nemůžem´ být spolu.
Dosud jsme nezvládli
života školu.
Já mám žít tady
a ty zase tam,
učit se musíme
každý sám...
A proto prosím teď
mé milé srdce:
„Přestaň mě trápit -
- buď rozumné přece!“
Jenže srdce nehodlá mít
´rozum´!
Vlastně vůbec nerozumí
slovům...
Pak uslyším tiše zaznít
jeho smutný hlas:
„Já dokážu jenom cítit.
Tak dej mi, prosím, čas...“
Ze sbírky: Duše píše... básně
17.12.2014 22:28
Lenča: Lenča: Snad ano! To poetické touží a miluje dál, jakkoli nerozumné se to jeví...:-)
A Tvá báseň se moc hezky čte. Zejména ten závěr je mi blízký! :-)
A Tvá báseň se moc hezky čte. Zejména ten závěr je mi blízký! :-)
17.12.2014 07:51
Zamila
Pěkná - a závěr především ... :-)
17.12.2014 02:09
Dej mi čas! Až zkornatím
touhou již nepotrápím,
klidně budu pumpovat,
nebudu chtít lásku znát!
:-)
touhou již nepotrápím,
klidně budu pumpovat,
nebudu chtít lásku znát!
:-)
16.12.2014 21:53
.... tak nejak jsem to cetl a rikal jsem si ... jak mile od skolou povinneho devcete :) ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.