Pět písmen dohromady,
pět písmen co dává smysl životu,
jedno slovo, tolik síly,
pevný bod v širém vesmíru...
Cit co má barvu ohně,
oheň, co spaluje mě v sobě.
Spojení těla s duší,
dotek andělských mocí...
Tak srdce otvíráme láskou,
v bláhovém zapomnění,
že jizvy v něm láskou vypálené,
jednou se zacelí.
Však bez lásky ztrácíme směr,
tak neovládáni rozumem,
otevíráme se svým bližním...
a paradoxně...jen ti nám mohou ublížit ...
jen ti nám mohou jizvy do srdcí vypálit ...
pět písmen co dává smysl životu,
jedno slovo, tolik síly,
pevný bod v širém vesmíru...
Cit co má barvu ohně,
oheň, co spaluje mě v sobě.
Spojení těla s duší,
dotek andělských mocí...
Tak srdce otvíráme láskou,
v bláhovém zapomnění,
že jizvy v něm láskou vypálené,
jednou se zacelí.
Však bez lásky ztrácíme směr,
tak neovládáni rozumem,
otevíráme se svým bližním...
a paradoxně...jen ti nám mohou ublížit ...
jen ti nám mohou jizvy do srdcí vypálit ...
09.09.2014 18:34
ublížit nám mohou všichni, i cizí, ale od nich to tolik nebolí...:) - je to ale vše jen náš subjekt. pocit, oni ubližují mě a já jim, jak oni neví, že ublížili, tak já často taky nevím, že se jich něco dotklo...je to složité. Pěkné zamyšlení.
09.09.2014 11:53
A víš,že je spousta těch co se lásky vzdajíjen proto že je to pohodlnější,mě to rozum nebere a ty to máš hezký
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.