Léta k sobě zlehka od kotníků přirůstáme,
v občasném odloučení nejistí sami sebou,
nevědomi si hledání, opakujeme svá míjení.
Když teď ty šlahouny prorostly až k srdci,
neznáme budoucnost, jen právě tuto chvíli,
probuzeni z věčného spánku, vráceni začátku.
Tak jako při porodu je kolem nás mnoho krve,
jejíž barvu a poselství poneseme v otiscích bot,
dokud nesmaže ji prach z cest, které nás volají.
v občasném odloučení nejistí sami sebou,
nevědomi si hledání, opakujeme svá míjení.
Když teď ty šlahouny prorostly až k srdci,
neznáme budoucnost, jen právě tuto chvíli,
probuzeni z věčného spánku, vráceni začátku.
Tak jako při porodu je kolem nás mnoho krve,
jejíž barvu a poselství poneseme v otiscích bot,
dokud nesmaže ji prach z cest, které nás volají.
04.05.2019 22:07
Pointa staronových shledání a zraňujícího prorůstání je my víc než povědomá.Konec dobrej všechno dobrý,přeji souzvuk.
30.07.2014 15:20
fíha, ta je krásná...
nevím, co vypíchnout dřív a víc...od kotníků přirůstáme, nevědomi si hledání, opakujeme svá míjení.
vráceni začátku, krve,
jejíž barvu a poselství poneseme v otiscích bot
dokud nesmaže ji prach z cest, které nás volají.
prostě paráda, tvé básně stojí vždy za to číst :)
nevím, co vypíchnout dřív a víc...od kotníků přirůstáme, nevědomi si hledání, opakujeme svá míjení.
vráceni začátku, krve,
jejíž barvu a poselství poneseme v otiscích bot
dokud nesmaže ji prach z cest, které nás volají.
prostě paráda, tvé básně stojí vždy za to číst :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.