Můj pokoj (popis)

Můj pokoj se nachází v druhém patře našeho rodinného domu a je průchozím pokojem, proto s ním nejsem moc spokojená. Má tvar čtverce, na dvou stěnách jsou okna a na zbylých dvou jsou dveře. Také dveře vedoucí do mého pokoje z chodby mi nevyhovují, protože jsou prosklené. Když vstoupíte do mého pokoje, jistě vás zaujme jak je velký. Je zamýšlený jako kuchyň, proto mám ve zdi u postele několik děr (na přívod a odvod vody, přípojku na myčku nádobí, větrací šachtu pro budoucí digestoř, nějaký drát dlouhý asi sto kilometrů).
Pokud stojíte ve dveřích, po pravé ruce máte palmu. Je to palma značně křivá, ale zatím zelená. Vedle ní je vysoká skříň plná polic s oblečením. U pravé stěny je další skříň, ve které oblečení visí na ramínkách. Vedle této skříně je stůl, který se snažím udržovat v relativním pořádku. Na stole mám notebook a směs kabelů k němu vedoucím. Nějaké svícny a papíry do školy, které jen překládám z místa na místo. Pod stolem je skříňka a dva šuplíky. Tyto prostory jsou obsazené mým nepořádkem, který ale nelze uklidit. Vím to, protože jsem to zkoušela. U stolu stojí stará rozvrzaná židle na kolečkách, která mě tlačí do zad.
Stěna naproti dveřím je opatřená dvoukřídlým plastovým oknem s dvojitým sklem a žaluziemi. Na parapetu jsou další svícny, protože těch není nikdy dost, a nějaké voňavé lístky proti molům ve staré zdobené misce. Pod oknem je litinové topení, které má sice regulátor teploty, ale já s ním nereguluji, abych ho náhodou nerozbila.
Ode dveří nalevo je další skříň plná visícího oblečení. Vedle této skříně je knihovna s další skříní a šuplíky, i tady je oblečení. V knihovně mám několik knih, z nichž jsem četla jen zlomek. Její větší část zabírají voňavky, spreje a krémy, které sice nepoužívám, ale vypadají hezky. Na levé zdi je malé okno, ze kterého je výhled na balkon, na který se jde z chodby. Vedle okna je chodbový věšák na kabáty, ale visí na něm moje náramky a náhrdelníky. Přijde mi to jako moderní doplněk. U této zdi je i moje velká postel z masivu. Má světlou barvu a vysokou matraci. Je to moje oblíbené místo jak na spaní, tak na učení (které se také většinou zvrtne ve spaní). Vedle jedné strany postele stojí koš s mými plyšovými kamarády. U hlavy postele stojí skleněný třípatrový stoleček, který není sešroubovaný a tak se občas stane, že spadne. Na tomto stolečku mám další krémy, pilníky, knížky a papíry, polomrtvou kytičku, kýčovitě vypadající lampu a nůž, kdyby mě v noci někdo přepadl. Po pokoji volně difunduje gymnastický balon, na kterém necvičím, ale když přijde návštěva, může si na něj sednout.
Krom těchto věcí je v mém pokoji bílo od stěn a spousty mističek, svícínků, kamínků a porcelánových slonů. Ale jednou bude můj pokoj vypadat úplně jinak.