Podivné letní večery

neboj se, příteli,
to nejsou příšery,
to jsou jen ty podivné jarní večery,
kdy motýly změní se v netopýry,
a mouchy pak loví,
kde vlaštovky zdobí
svá hnízda si stíny a kopretiny
tam staré babce
rostou na zahrádce,
já jak každý večer vydám se je krást,
ať listy mé zdobí,
té dívce, co zlobí
se, že zas půjdu do schránky jí dopisy klást

(v písňové variantě pak následuje instrumentální finále s údery na lžičku a kvákáním žabího sólisty)