přidáno 28.02.2014
hodnoceno 0
čteno 803(3)
posláno 0
Moji priatelia.

Vidím ako ich ubúda. Pomaly opúšťajú náš svet. Vzdali sa a smutne sa krčia v čoraz menších hlúčikoch. My ich prenasledujeme a ničíme ich v mene svojich nenásytných potrieb. Ich tiché spoločenstvo je bezmocné, nemajú žiadne zbrane, aby sa bránili. Nemajú hlas, aby kričali. Nemajú prst, aby ukazovali. Ich rany sa ťažko hoja. Prejdeš okolo a ani si ich bolesť nevšimneš. Nechápeš ich vznešenosť a schopnosť vnímať svet z nadhľadu a pomalého toku času. Nezaujímajú ťa to. Ponáhľaš sa do práce, do banky, do bytu k televízii a počítaču. Reveš do mobilu. Dávno si zabudol na ticho, ktoré je ich svetom a v ktorom sa navzájom objímajú. A plačú nad nami. Stromy – moji vzácni priatelia.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Moji priatelia : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Ticho pod krížom

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
Dream řekla o Hunter :
Častý melancholik a snad ještě větší snílek než jsem já. Držím mu palce ve všem, protože on je asi jeden z mála lidí, kdo si zaslouží svůj malý dokonalý svět a život. Snad se mu všechny sny jednoho dne vyplní a snad sám nad sebou nezlomí hůl - udělal by totiž nehoráznou hloupost.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming