Z a h r a b a n á

Poklekly stromy z chladu u noh
a povadlými větvemi
hrabaly v hromádce režné vaty.

Přibitou tichem dálek.

V měkkých provazech
mě tam našly
s jogurtem na obličeji
a sešitem,
ve kterém i kytka byla černá.

Není čas na zimu – padalo dolů.

Z rozeplé haleny
odtrhly kousek jara
- jídlo pro bílé psy,
co ve mně budou číst
jak v zavřené knize.