2. listopad

Když prší
a jsou dušičky
je to jakoby nebe plakalo
za zesnulé

co dávno byly rozprášeni
v urnovém háji
nebo je navždy pohltila matička zem

a lidé v dlouhých kabátech
s deštníky a věnci
rozmlouvají s urnami a náhrobky
tiše

a pak odejdou

domů

do hospod

za milenci

s pocitem odbyté povinnosti
co je čeká zase až příští rok