Dělobuch

Jako malá lesní víla,
probodnutá na kůlu,
krvácející ze všech ran;
si tak připadáš.

Jak po chlastu co jsi pila,
vodku a těch redbulů,
i těch těžkých krušných rán,
co je tolik znáš.

Jak první padlý bojovník,
co tam někde v zemi hnije
a ty ten jeho puch
neustále cítíš.

Seš přesvědčený důstojník,
že jeho srdce stále bije,
jako polohlasný dělobuch,
který však neslyšíš již.

Jak hospodská kapela,
tady stůj
a hraj prim.

Jako ďábel anděla
Ho miluj.
A pak padni s ním.