Takže... já sem tak odvážná a statečná :)) je... to... asi tak jakože nějaká první část... a pokud budete hodní, tak napíšu i druhou a klidně i třetí... :))
přidáno 20.02.2008
hodnoceno 11
čteno 622(29)
posláno 0
V kavárně, kde se ve vzduchu setkávaly tiché rozhovory a do černých stolů byly vyryty citáty o lásce, kafi a sexu, seděl v zadní části místnosti muž. Prstem otíral prach z okenních parapetů a pozoroval ulici za sklem. /Po chodníku se hrnuly davy lidí v určitých vlnách, které určovaly příjezdy a odjezdy metra./
Zapálil si cigaretu. Čekal na slečnu. Znal ji jen pár společných chvil strávených na koncertě předešlého večera. Pamatoval si, že se jí představil jako Ismael a ona řekla, že je Moa. Měla zelené tričko a její vlasy byly kratší, celé modré až na dva prameny, které jí lemovaly obličej a byly oranžové. Nechal si na krabičku cigaret napsat její číslo.
Teď byl tedy Ismael. Ale ano, proč ne. Ismael a Moa. Oba dva milovali hru na violoncello. Tedy, jen jako posluchači. Pozval ji do této kavárny, aby spolu strávili příjemný večer, nic od něho neočekával, jen hovor, smích a příjemný poslech hudby, kterou tolik milovali.
Ismael neměl žádná očekávání od setkání s ženou. Byla krásná, byla veselá, byla vzdělaná. Ale byla to žena. Ismael miloval hru na violoncello, kouřil cigarety, pil víno a otíral prstem prach z okenních parapetů. Moa nehrála na violoncello, nebyla cigareta, nebyla víno, a nebyla ani prach na okenním parapetu. Moa nebyla víc než žena.
Když přišla, bez problémů navázali hovor tam, kde předchozího večera skončili. Moa byla ale trochu stydlivá a nesmělá. Bál se toho, bál se závazků z její strany. Dělal, že to nevnímá.
Na malém podiu se začal chystat violoncellista. Oba dva se těšili jako malé děti a vyměňovali si zážitky z jiných koncertů. Opravdu si rozuměli. Asi tak jako očekával Ismael a jak to pro něj bylo normální. O dost víc, než očekávala ona a jak to pro ni bylo výjimečné.
Ismael nemohl z violoncellisty spustit oči. Hudebník měl černé havraní vlasy, byl oblečen v šedivém svetru a byl svým způsobem vlastně hrozně obyčejný. Ismaela nikdy nepřitahovali všední muži. Každopádně v šedivém svetru violoncellisty bylo něco, co ho upoutalo.
Hrál celý večer, Moa a Ismael už spolu nepromluvili, pravidlo každého z nich bylo, že do hudby se nemluví. Ať do živé či jen do záznamu. Prostě se nemluví. A další pravidlo bylo, že po skončení hudby se nemluví už vůbec... A tak se rozešli... S letmým polibkem na tvář. Ismael si sedl za bar a pozoroval violoncellistu.

přidáno 03.02.2009 - 21:36
tak to je hustej typeeek..:)
přidáno 04.03.2008 - 12:00
jasne, dalsi :)
přidáno 22.02.2008 - 20:34
;) pěkné setkání...
přidáno 22.02.2008 - 17:11
ach:)...Moa je mi hrozně sympatická, ale je to asi naivka coooo?...:D
přidáno 21.02.2008 - 14:57
:)
přidáno 21.02.2008 - 14:48
Kde že je to pokračování?
přidáno 21.02.2008 - 14:08
Jejdananky... no... tak... tak ja uvidim;)
přidáno 21.02.2008 - 08:54
Čtvrtý hlas pro další.. :)
přidáno 20.02.2008 - 23:16
zvláštní, hezké, také jsem pro další
přidáno 20.02.2008 - 23:12
ano další :)
přidáno 20.02.2008 - 22:23
CHCI další části:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pravidla o hudbě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nepsaná pravidla ticha
Předchozí dílo autora : Citrusy.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku