Alchymie-II.

Milý příznivci mystických umění a věd,
Já vypít ten zázračný lektvar nesved.
Vzdát se vší bolesti a zoufalství,
Však za cenu nejvyšší – to není cesta, kterou bych chtěl jít.
Já raději budu do konce mých časů snít.
Mé vzpomínky, to jediné co mi po Ní zbylo,
Po Ní, po té nad, kterou není,
V celé pozemské říši ani v nebeských výšinách,
Nenajdete Jí podobnou, tu dokonalost bezmeznou.
Vzdát se vzpomínek na Tu, které jsem dal srdce své,
Nešťastně, ale přece se stalo, že zamiloval jsem se
A zapomenout nemůžu – nechci.
Ztratil jsem Tě,ale přesto budeš navždy v mém srdci v mých vzpomínkách
Ta nádherná bytost s něžnou tváří a čarovnýma očima.
Nepřijmu milosrdenství, které mně bylo nabídnuto,
Odpusť Mefisto, ale s námi-blázny je těžké vyjít.