|
......................
|
Touhou spoutané moje dlaně
počítám kroky, dám pozor na ně
kruh se pomalu uzavírá
v černé a bílé všehomíra
plameny proudí po všech zdech
jsme spolu, tichý vzdech
dotýkáš se zase mých vlasů, obočí a úst
až vdechnu všechnu krásu
tak si mě vem, tak to zkus
v geometrii prázdnoty hledáme oba svůj protipól
až mne obejmeš, vzplanu jak suchý stvol
v uších hukot všech oceánů
co je touha proti tomu
když dotkneš se lehce dlaní mého ramene
pak shořím mlčky modrým plamenem.
počítám kroky, dám pozor na ně
kruh se pomalu uzavírá
v černé a bílé všehomíra
plameny proudí po všech zdech
jsme spolu, tichý vzdech
dotýkáš se zase mých vlasů, obočí a úst
až vdechnu všechnu krásu
tak si mě vem, tak to zkus
v geometrii prázdnoty hledáme oba svůj protipól
až mne obejmeš, vzplanu jak suchý stvol
v uších hukot všech oceánů
co je touha proti tomu
když dotkneš se lehce dlaní mého ramene
pak shořím mlčky modrým plamenem.

18.08.2013 17:30
hereticbeast: Díky za zastavení. V básni se naopak člověk otevírá naplno...to, co nemůžeš nebo nechceš říci v normálním životě, vložíš do básně. Tedy já :-)
Jedná se skutečně jen o tvůj subjektivní dojem. Neupřímnost zde nemá místo .....
Jedná se skutečně jen o tvůj subjektivní dojem. Neupřímnost zde nemá místo .....
18.08.2013 15:13
hereticbeast
Když jsem viděl v popisu, že je to další báseň o lásce, dostal jsem strach, že to bude další klišoidní sračička, ne-li něco horšího. Ovšem překvapilas, je to rozhodně lepší a originálnější než většina podobných děl na amatérských serverech, přesto mi přijde, že je to takové nepřirozené, jakobys to psala ne úplně upřímně. Ale tk to je jenom můj dojem.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.