23.07.2013
4
S vycházejícím zlatem nad obzor
vyrazil jsem mezi stromy k potůčku
který nebyl ještě zkažen lidskou rukou

Usedám na dubovou lavičku
jež kdosi v dávné době
vytesl z padlého kmene
aby poutník mohl vstřebat kouzlo

Kouzlo křišťálového potůčku
skotačícího přes jeho nohy
a zpěv ptáků v písni milostné
někde schovaných ve větvích

Pomalu se mi zavírají víčka
a nechávám se unést do tajemna
kde veškerá bolest pomine
a já budu zas na chvíli šťastný

Ze sbírky: Na louce zelene
 24.07.2013 22:02
;o))
 24.07.2013 13:32
Je to spíš lyrická próza než báseň, takový záznam. Atmosféra mě oslovuje. Jinak si oprav chyby - lavička jež (ne jenž) a pak větvích (ne větvých).
 24.07.2013 08:48
Moc krásná! Taková svěží, ranní, rozjímavá :-).
 23.07.2013 23:09
Asi už víš můj názor na tvoje zpracování je to něco jako u oslovradek a další .. Máte svůj styl a já vám to neberu spíš vám tiše závidím.
A musím říct, že to působí dojmem, že jsi našel novou naději, nebo motivaci proč být šťastnější ..
Ale třeba se mýlím.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.