 24.07.2013 2 1029(12) 0 |
V okamžiku jako je tento
útočí na mne myšlenky
jak zběsilý roj včel
Co to dělám?
Proč jsem tady a ne jinde
tam kde je mě potřeba.
Před utopením v bažině
zamořené černotou
zazáří jedna tvář
Je tak blízko
a přesto daleko
a obrysy jemně hřejí
Myšlenky se zastavují
jak se asi má?
Zkouším se s ni spojit
i přes velkou dálku
a vytáčím její číslo
tak dlouho nepoužité
Snad hovor přijme
A pak se ozve:
Copak příteli potřebuješ?
Nic jen tvůj hlas chci slyšet
A na chvíli uklidnit nitro duše
Nás obou, s kterými se osud
nemazlil
Jsem tu
ty jsi zde
a do boje s příkořím
se vehementně pustíme
útočí na mne myšlenky
jak zběsilý roj včel
Co to dělám?
Proč jsem tady a ne jinde
tam kde je mě potřeba.
Před utopením v bažině
zamořené černotou
zazáří jedna tvář
Je tak blízko
a přesto daleko
a obrysy jemně hřejí
Myšlenky se zastavují
jak se asi má?
Zkouším se s ni spojit
i přes velkou dálku
a vytáčím její číslo
tak dlouho nepoužité
Snad hovor přijme
A pak se ozve:
Copak příteli potřebuješ?
Nic jen tvůj hlas chci slyšet
A na chvíli uklidnit nitro duše
Nás obou, s kterými se osud
nemazlil
Jsem tu
ty jsi zde
a do boje s příkořím
se vehementně pustíme
25.07.2013 - 08:14Takový poetický monolog, stálo by za to přečíst ho autorem, jak přesně cítí svoje slova, určitě tam máš obraty, které jsou originální, to ty umíš a umíš vytvářet díky nim zajímavé obrazy, prostředek básně se mi líbí nejvíce
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jsem tu, ty jsi zde : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kapky deště
Předchozí dílo autora : Křišťálové kouzlo
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
