30.06.2013
6
Každý den v samotě mé,
když myšlenky své probírám,
vždy myslím na jednu dívku,
však smutkem skoro umírám.

Přeji si svět bezstarostný,
kde říct jí o svých citech smím,
kde nebál bych se milovat ji,
to je vše, o čem právě sním.

Sbohem, krutý světe všední,
odcházím do říše snové,
však blíží se již další jitro,
kde vhrhnu se do jámy lvové.
 26.10.2013 21:13
Hunter: Já ji zval, to se neboj. :D Problém je, že když jsem s ní, tak to ze sebe prostě nedokážu dostat.
 25.10.2013 23:47
Co takhle trochu optimismu? :-)
Nebo spíš... už ji sakra někam pozvi?
Nevim, ale pokud to takhle půjde dál, rozhodně ti to budu číst :-)
 17.09.2013 22:05
KlarKoss: To jsem rád. Ale sám si, jak si to teď po sobě čtu, říkám, že tam jsou některé nedostatky, které jsem snad v dalších básních vychytal. :-)
 17.09.2013 17:13
Na mě osobně zapůsobila... :-))
 31.07.2013 23:07
 Devils_PIMP
Bože za co...

Mno tak obsahove klasika faj n bezu

Umelecky bych to tak nerval do rymu kdyz to nejde zkus to jinsk jinak to zni jak kdyz tahas kocku zs icas pres dudy - kapito siñor :) A vitej (opozdene ale prece)
 01.07.2013 08:13
Forma není špatná, ale volila bych buď buď civilněji (méně emotivně) pojatou báseň, nebo zajímavější obrazy. Takhle zůstáváš na půl cesty a můj dojem rovněž. Určitě se však těším na další dílo od Tebe.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.