Temnoty 3

Říkám si, jak dál.. proč vlastně ? Za co? V té tmě je vidět tolik očí, milých, krásných a přátelských.. Jejich hluboký pohled teplem oživuje moje srdce.. Jenže už srdci věřit nebudu, mysl už znát nechci. Střípky rozhazuji kolem sebe, nehledíc na budoucnost. Však jen tvoje oči mě vždy uchvátí ! A za nimi půjdu..
Moje rozhodnutí ? .. Moje chyba. Věřil jsem, běžel jsem, ale nedokázal jsem .. Chytit tě a dotáhnout zpět, ven z temnot.. Nechytil jsem tě, a už asi nedokážu chytit. Sám ne.. Nenávidím samotu, ubíjí mě ticho .. Přitom nenávidím společnost, protože ona nenávidí mě.. Nenávidím společnost, protože mi sere na hlavu .. a jsem nenáviděn společností, protože můj klid, kterým tvrdím svoji pravdu, je tak mocná zbraň rétoriky .. Slova nejsou sice jako skutky .. ale když mi tvoje oči pohlcené v temnotách nedají na výběr .. Použiju slova, protože je to moje silná zbraň..