Z Doubravky se nesmí čůrat

Lusknutím prstů čtyři dny utečou
a pak mi nervy praskaj než dopne rychlovarka
bože, mít příjemnej hlas jak starej hajnej co neloví
no nic, prej bych měl alespoň začít pravidelně jíst
otevírali až v deset, tak jsem dvě hodiny kecal
v nonstopu o krizi a jeskyních na plešivecký planině
pán se vrací zpátky na Slovensko, v Chotěšově žena brečí
mohli za to oba, většinou možná, slovní vsuvky nepomáhaly
pak mi trolejbusák zavřel ruku do šestnáctky a odjel beze mě
začal jsem se tomu divit a důchodce mi říká, vždycky je to o lidech
pak jsem vytáhl z pytle sněžnice, viděl to poprvé, je na to starej
pane, já to taky vidím prvně, myslel jsem si, že je to větší
dělal v Hrudkárně a mně bylo blbý se zeptat, co to je
pak se v buse pochcala socka, řidič ji vyhodil
v zastávce na znamení
Hitlera! zavřal nějaký jiný děda
jeho pes mu čůrá do polštářů

Napsala mi ať nezapomenu čaj, dávno sbalenej
a je jí jasný, že vína vezmu dvě, i když říkala jedno
izolepu a nůž, kdyby mi prasklo srdce
topůrko v kůlně čeká na teplo mojích dlaní
to si jenom myslím
spíš my čekáme na ně co