Taková miniatura,která mě napadlo po jedné reportáži z Iráku.
28.01.2008 1 1041(17) 0 |
Neozbrojená: Jdu. Pomalu kráčím. Jsem neozbrojená. Mám jen svůj život.
Střelec: Jde proti mě. Je neozbrojená. Musím ji zabít? Svědomí mě bude tížit. Ale vždyť jsem zabil už tolikrát. Tak proč se teď nemůžu rozhodnout?
Neozbrojená: Ať už se konečně rozhodne. A skoncuje to. Nesnáším čekání. Nikdy jsem ho neměla ráda. Nechci umřít jako troska. Ale vždyť jí už jsem.
Střelec: Zab ji. No tak nad čím tak přemýšlíš? Proboha! Vždyť já se tady hádám sám s sebou o to abych někoho zastřelil. Co to semnou je? Je tak podivně klidná. Má hlavu hrdě vzpřímenou, padne i její hrdost když padne ona.
Kroky které se ozývají za Neozbrojenou, kterých si vůbec nevšímá se přiblíží…
Neozbrojená: Ještě pořád se nerozhodl. Nebo je to tak dlouhá doba než vyletí kulka z hlavně a doletí k tělu?
Střelec: Za ní je nějaký pohyb. Mám tady dnes někoho zabít, co kdybych zabil toho za ní, vždyť je to jedno. Její hrdost by mě dlouho pronásledovala.
Neozbrojená: Nebo nemůže dobře zamířit? Třeba chce abych trpěla a chce namířit do nějakého místa, tam co by mě pomalu zabíjelo.
Střelec: Teď už mě svědomí netíží. Zabiju. A bude klid. Pro mě…
Ozve se výstřel. Kulka prorazí kůži a zavrtá se hluboko do těla. Ale k zemi nepadla Neozbrojená…kdo padl? Čí krev vsákla země? Neozbrojená se otočila a zjistila, že k zemi padla stará, vrásčitá žena. Neozbrojená řešila velké dilema. Zabít toho co zabil starou ženu z její vesnice nebo mu děkovat za život, který měla ještě před sebou? Protože ten kdo měl zemřít… byla právě ona
Střelec: Jde proti mě. Je neozbrojená. Musím ji zabít? Svědomí mě bude tížit. Ale vždyť jsem zabil už tolikrát. Tak proč se teď nemůžu rozhodnout?
Neozbrojená: Ať už se konečně rozhodne. A skoncuje to. Nesnáším čekání. Nikdy jsem ho neměla ráda. Nechci umřít jako troska. Ale vždyť jí už jsem.
Střelec: Zab ji. No tak nad čím tak přemýšlíš? Proboha! Vždyť já se tady hádám sám s sebou o to abych někoho zastřelil. Co to semnou je? Je tak podivně klidná. Má hlavu hrdě vzpřímenou, padne i její hrdost když padne ona.
Kroky které se ozývají za Neozbrojenou, kterých si vůbec nevšímá se přiblíží…
Neozbrojená: Ještě pořád se nerozhodl. Nebo je to tak dlouhá doba než vyletí kulka z hlavně a doletí k tělu?
Střelec: Za ní je nějaký pohyb. Mám tady dnes někoho zabít, co kdybych zabil toho za ní, vždyť je to jedno. Její hrdost by mě dlouho pronásledovala.
Neozbrojená: Nebo nemůže dobře zamířit? Třeba chce abych trpěla a chce namířit do nějakého místa, tam co by mě pomalu zabíjelo.
Střelec: Teď už mě svědomí netíží. Zabiju. A bude klid. Pro mě…
Ozve se výstřel. Kulka prorazí kůži a zavrtá se hluboko do těla. Ale k zemi nepadla Neozbrojená…kdo padl? Čí krev vsákla země? Neozbrojená se otočila a zjistila, že k zemi padla stará, vrásčitá žena. Neozbrojená řešila velké dilema. Zabít toho co zabil starou ženu z její vesnice nebo mu děkovat za život, který měla ještě před sebou? Protože ten kdo měl zemřít… byla právě ona
29.01.2008 - 18:32
zajímavý námět... fakt... možná by to chtělo trochu vylepšit, ale momentálně netuším čím :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Střelec a Neozbrojená : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Střepy
Předchozí dílo autora : Jen princeznám
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
naggi [14], grape [14], rigpa [13], JPE [11], Stará neznámá [10]» řekli o sobě
Kleriska.KX řekla o Werena :Nadpozemsky krásná, neobyčejně obyčejná. Tělem i duší.. Jsi.