Každý večer se zjevuješ za mým oknem
a temně hledíš dovnitř
jak sup čekající na svoji kořist
která se ztrácí v mlhavém oparu
avšak nepočítáš už s orlem
který přelétl celou Saharu

Mě nedohoníš

Vznesu se do oblak nad černou náladu
a s větrem poletím o závod
k lepším zítřkům, když hledám radu
v burácení všemohoucích hromů
jejichž rytmus je plný náhod
srážejících známých se atomů

Mě nedohoníš

Havrane odleť už pryč
vždyť přinášíš jen neštěstí a splín
ty černý ptáku zmiz, volám z plných plic
protože orel, mě bere tam kde chorál zní
ten nebes pán ti uletí
a černota z duše s ní

Ze sbírky: smutek přichází
 15.01.2013 13:03
mně se moc líbí ta bojovná nálada v ní, a závěr s orlem je prostě povedený a neotřelý, takže já to nevnímám jako depresi jak vyšitou, ale jako boj s tou depresí a únik do světa kde je mi krásně a kde splín nemá co dělat a nedohoní mě, nedám se
 15.01.2013 09:27
 Viviana Mori
Nu já nevím, mám smíšený pocit, zase.
Věty rozsekané do básně, tak mi to připadá, ale já nemám co říkat. :-) Deprese zase jak vyšitá. Co se to jen děje?
 15.01.2013 08:12
Devils_PIMP: Nene, já bych neškrtala nic..je dobrá tak jak je...:-)
 15.01.2013 00:26
 Devils_PIMP
celou saharu to celou bych skrtl

Když žádám o radu mě zní lip

Znamych pryč

Ten konec taky

Jinak dobry

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.