nevím zda toto je mé obvyklé dílko , je spíše reakcí na spoustu bolesti kerou tu poslední dobou čtu a možná ti komu je určeno pochopí co jsem chtěl říci
 08.01.2013
8
V krajině beze snů kam slunce nezasvítí
se srdcem zlomeným bez křídel andělů
v bolesti bezbřehé když časy se nemění
…..zmírají

Nechtěně zmatení na okraji propasti
nejsou ti kým byli na počátku času
samotou změněni
……zlomení

Zavrženi štěstím tam kde se nic nemění
tak podivně cítí se ti kdo již lásky nemají


Na křídlech andělů láska opět přiletí
vše opět nádherně zamotá
těm kdo naději neztrácí oči se rozzáří
v krajině beze snů zas vysvitne slunce
 09.12.2014 23:16
jednoduse pekne..
 09.01.2013 19:48
mě dojala...je to takové jedno velké, hluboké sdělení komukoliv, kdo se zastaví a začte se..:)
 08.01.2013 23:25
 Ell
samotou zmeneni :) to je vystizne, akorat uz se mi nelibi ta nadeje na konci, proste nejakej spatnej konec bych tam dala, beznadej a temnota :D
 08.01.2013 22:36
ten zoufalý začátek a závěr plný naděje, to mám ráda takový zvrat v jedné básni a celkově se mi moc líbí
 08.01.2013 21:16
Kéž by...
 08.01.2013 19:47
NoWiš: ono toto taky není mé obvyklé dílo ,je to spíše vzkaz těm kdo potřebují vědět že někdo ví jak jim je a díky za koment
 08.01.2013 19:45
 Viviana Mori
Mně se to líbí. Alespoň dává naději. Která ač je, bývá křehoučká, v začátcích. A začínáme skoro celý život.
 08.01.2013 19:44
abych řekl pravdu, není to zrovna můj šálek kávy.
Ale musím uznat, že když pominu subjektivní priority mé osoby, je to líbivé ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.