některé myšlenky a chvíle se nikdy nevytratí,stejně jako víra v jejich návrat
 22.01.2013
9
Z ledových střípků ukovu bránu
srdce ti zahřeje sluneční svit
křídla nočních ptáků se rozplynou k ránu
polibkem probudím tvůj něžný cit


Ve lži je ukrytý i kousek pravdy
nechtěně chtěné jsou prolité slzy
v peří se topím a příliš brzy
temné je srdce padlého anděla


Na vlnách naděje proplujem peřejí
úsměvy tvé jsou na nebi hvězdami
pak zaplanou svíce v temnotě nebytí
vlasy ti pohladím zas bude líp
 18.02.2013 15:05
"nevěřit"? ...to je nežít!
 27.01.2013 22:33
... taky mývám chuť být plný něhy a dojetí, pak ale, i když nechci, blbé slovo mi z huby vyletí, a já od krbu lásky letím na smetí prokletí.
 24.01.2013 12:04
to je škoda....jak vidím, nejsem sama, kdo tento styl psaní ocenuje:)
 23.01.2013 12:16
PrimaDen: děkuji za chválu,mě občas také a proto sem vkládám pouze tak málo dílek a asi vždy v tu správnou dobu :)
 23.01.2013 12:13
taron: díky od člověka kerý je číší plnou citu to béřu jako poklonu a velmi si toho vážím :)
 23.01.2013 12:11
Viviana Mori: to je pouze symbolika a jááá se jen tak uškrtit nenechám :D děkuji
 23.01.2013 12:07
 Viviana Mori
To je fakt, čišíš láskou... jenže za ty padlé anděly škrtím! :-))) Ale kromě něj je to pěkné.
 23.01.2013 08:50
|Nádhera...verše jako pohlazení...občas mi tu zrovínka takové verše chybí....
 22.01.2013 22:38
u tebe zase cítím ve všech básních spoustu citu a lásky, kterou umíš rozdávat, nejen nejbližším:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.