Sám sebou v těle
zamčený na tisíc západů
v neutuchajícím světle
černého svítání
Tvářím se nesměle
když mám na hlavě hordy hadů
a já jim dám trochu podběle
k dennímu přivítání
po špatném spánku
Oči hledí s údělem
přes palisády dávných hradů
a křičí do dáli zbaběle
že již nechtějí přijímání
v gotickém svatostánku
na hradním ochoze
Zatím brečí neděle
někde tam vzadu
pro padlé anděle
co čeká kání
od kazatele
který propad ďáblu
zamčený na tisíc západů
v neutuchajícím světle
černého svítání
Tvářím se nesměle
když mám na hlavě hordy hadů
a já jim dám trochu podběle
k dennímu přivítání
po špatném spánku
Oči hledí s údělem
přes palisády dávných hradů
a křičí do dáli zbaběle
že již nechtějí přijímání
v gotickém svatostánku
na hradním ochoze
Zatím brečí neděle
někde tam vzadu
pro padlé anděle
co čeká kání
od kazatele
který propad ďáblu
Ze sbírky: smutek přichází
06.01.2013 14:04
Viviana Mori: ale ano záleží na každém názorů. jinak co naplat člověk,jiný gusto
06.01.2013 10:38
Viviana Mori
Nejsem jedna z těch, která holduje tomuto stylu básní, nejen co do formy, ale i obsahově. Nicméně v tomhle příšerném ránu to oslovilo i mě, ačkoliv nedostatků by se našlo. Je to hodně krkolomné, pro mě. Ale to je jen můj názor, na tom nezáleží. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.