Chmurné ráno
Sám sebou v těle
zamčený na tisíc západů
v neutuchajícím světle
černého svítání
Tvářím se nesměle
když mám na hlavě hordy hadů
a já jim dám trochu podběle
k dennímu přivítání
po špatném spánku
Oči hledí s údělem
přes palisády dávných hradů
a křičí do dáli zbaběle
že již nechtějí přijímání
v gotickém svatostánku
na hradním ochoze
Zatím brečí neděle
někde tam vzadu
pro padlé anděle
co čeká kání
od kazatele
který propad ďáblu