25.01.2008
4
2496 (14)
0
Netuším
když tichem se proplétám
snad možná ještě spím
když od tebe
odlétám
s lehkostí vánku co brouzdá se nocí
své štěstí v dlaních skrývá
něžně prosí
vůně jak z románu
štěstím je načichlá
otazník v dálce
když život tak rychle
utíká
zamávám křídly
a ještě nazpět se ohlédnu
než zmizím ti navždy
a v sobě
zničím
vzpomínku na něhu
 02.09.2012 16:07
Taková „měkká“ útěcha.. jako lehnout si do mráčků.
 28.01.2008 14:19
...no vidíte a dnes jsem měl u jedné básničky na jiným webu napsáno opak...tak by mne opravdu zajímalo jak na tom jsem:-)upřímně...jestli se mám vykašlat na psaní nebo na kritiku...nechci zaclánět:-)a jinak díky za krásné slůvka:-)
 26.01.2008 13:37
...tvoje básničky jsou jako záplaty na pelichající křídla čtenáře...to aby mohl
znovu vzlétnout k výšinám poezie...;)
 25.01.2008 08:30
Já to říkám pořád, že jsi létavý básník!, opravuji: létavý výborný básník:-) Pěkné!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.