|
Taková tulácko-pohanská říkanka.,z doby, kdy jsem ještě chodíval na dlouhé výšlapy.
|
Znovu se dálka,má milenka ozvala,
vábivým hlasem jako vždy předla,
po babím létu pozvánku poslala,
zas by mě ráda po cestách vedla.
Slunce se přes hory pomalu prodírá,
zlatavý pozdrav z nebe zas letí,
ospalý světlonoš oči si protírá,
paprsky tepla zdraví své děti.
Starý dub u cesty větvemi kyne,
třistakrát vítal už podzimní čas,
slimák se pomalu po mechu šine,
brzo už zalomit musí to zas.
Kdo tiše s pokorou krajinou prochází,
srdce má na dlani,tak jako v chrámu,
cestou ho ukrytá tajemství provází,
stačí jen požádat Zemi,svou mámu.
Má žhavé srdce co v hrudi jí bije,
je živá bytost,stejně jak já,
už trochu v letech,dlouho tu žije,
viděla hodně a ještě víc zná.
K horám tam k hřebenům letí pak vyznání,
však o mé lásce vědí už dlouho,
vítr jim odnáší mé tiché přiznání,
tepeš mi v srdci-dálko má touho.
Přicházím k zastávce zarostlé lebedou,
rezavé koleje mizí už v šeru,
rezavé koleje,které dál nevedou-
ve staré čekárně za kliku beru.
Vracím se podzimním večerem zpátky,
okouzlen příběhy čtené mi krajinou,
však už mě vábí na další hrátky,
na cestu láká,znovu zas na jinou.
vábivým hlasem jako vždy předla,
po babím létu pozvánku poslala,
zas by mě ráda po cestách vedla.
Slunce se přes hory pomalu prodírá,
zlatavý pozdrav z nebe zas letí,
ospalý světlonoš oči si protírá,
paprsky tepla zdraví své děti.
Starý dub u cesty větvemi kyne,
třistakrát vítal už podzimní čas,
slimák se pomalu po mechu šine,
brzo už zalomit musí to zas.
Kdo tiše s pokorou krajinou prochází,
srdce má na dlani,tak jako v chrámu,
cestou ho ukrytá tajemství provází,
stačí jen požádat Zemi,svou mámu.
Má žhavé srdce co v hrudi jí bije,
je živá bytost,stejně jak já,
už trochu v letech,dlouho tu žije,
viděla hodně a ještě víc zná.
K horám tam k hřebenům letí pak vyznání,
však o mé lásce vědí už dlouho,
vítr jim odnáší mé tiché přiznání,
tepeš mi v srdci-dálko má touho.
Přicházím k zastávce zarostlé lebedou,
rezavé koleje mizí už v šeru,
rezavé koleje,které dál nevedou-
ve staré čekárně za kliku beru.
Vracím se podzimním večerem zpátky,
okouzlen příběhy čtené mi krajinou,
však už mě vábí na další hrátky,
na cestu láká,znovu zas na jinou.
Ze sbírky: TANEČNÍK ŽIVOT
16.11.2012 09:11
jasně já to tak pochopil, já jen že jinak světlonoš byl první anděl kterýho bůh stvořil v plné dokonalosti a on jemu to nestačilo a chtěl být víc jak bůh a tak ho svrhl z nebe a od té doby je nazíván spíš Luciferem ( (lux = světlo, fero = nesu) tudíž světlonoš. jen pro vysvětlení
15.11.2012 20:50
… pro mě móóóc dlouhé, tak jsem jen nakouk, a vida, slousknul jsem to téměř jedním dechem.
Stála za přečtení.
Stála za přečtení.
15.11.2012 18:11
pěkné, pěkné toulky po krajině nádherně popsané
A jen mimochodem ted to neni jen k tobě, ale v mnoha básních se vyskytuje světlnoš a mě by zajímalo koho si pod tím představujete....
A jen mimochodem ted to neni jen k tobě, ale v mnoha básních se vyskytuje světlnoš a mě by zajímalo koho si pod tím představujete....
15.11.2012 18:07
Vladan: Větroplach: taron: alexis: Tak dík,psal jsem to tak na koleně,kdysi dávno pod dojmem jednoho povedéno výšlapu,,
15.11.2012 17:48
Ta básnička jako by mi mluvila z duše. Je opravdu moc krásná a povedená!!!
15.11.2012 15:34
Tohle se mi líbí - s malou úpravou...:
Jsme jak ta čekárna zarostlá travou,
stále jen čekáme na příští vlak,
na štěstí,bohatství,na lásku pravou,
dokud nás netrefí z čekání šlak..
Já takle umět, tak jsem hned poetou (že taron)
Jsme jak ta čekárna zarostlá travou,
stále jen čekáme na příští vlak,
na štěstí,bohatství,na lásku pravou,
dokud nás netrefí z čekání šlak..
Já takle umět, tak jsem hned poetou (že taron)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.