Zář měsíce - Strach (1. část kapitoly)

Rozsvítila jsem červenou lávovou lampičku na mém nočním stolku, která alespoň trošku dávala světlo. Poté jsem zasunula bosé nohy do růžových huňatých papučí a vstanula. Podívala jsem se z okna a vytipovala si, že je zrovna asi 30 minut po půlnoci. Promnula jsem si čelo a zamířila rovnou do kuchyně k ledničce. Otevřela jsem ji a vytáhla jeden pytlík zvířecí krve, kterou jsem dala do mikrovlnky na 5 minut ohřát.
„ Clair?“ řekl povědomý hlas za mnou.
„Ehm, mami? C-co potřebuješ?“ Vykoktala jsem ze sebe. Byla jsem strašně nervózní. Ještě pořád nejsem zvyklá na to, že se ze mne stává odporné stvoření, které vysává lidem krev a být přistižena u toho, jak si ji ohřívám tomu moc nenapomáhá.
„ Nic zlato, jen jsem slyšela -“ Na chvíli se odmlčela a dívala se na mikrovlnku. Přibližně 45 sekund bylo takové to „trapné“ ticho.
„ Běž už si lehnout.“ Řekla na konec a odešla.
„Pane Bože.“ Vzdychla jsem.

„Píííp. Píííííííp.“ Vyrušilo mne z hlubokého spánku. Podívala jsem se na budík a zlekla se.
„Sakra!“ Zaklela jsem. Rychle jsem vstanula a vtrhla do koupelny. Umyla si zuby namalovala se a utíkala zase zpátky ke skříni, kde jsem si vybrala černé kalhoty a tmavě modré tričko s dlouhým rukávem. Popadla batoh a šla do kuchyně. Tam jsem naštěstí nepotkala nikoho z rodiny, protože by mě zasypaly samými blbými otázkami. Sbalila jsem si nachystanou svačinu a pádila do školy. Autobus mi samozřejmě ujel, takže jsem musela pěšky. Když jsem se podívala na čas na mobilu, už nemělo cenu utíkat, neboť škola už začala. Na chvíli jsem se zastavila a vydýchala. Pokračovala jsem zase v cestě, jenomže teď už pomalým krokem. Už jsem stála před školou, když se přede mnou oběvil stín, poměrně vysoké postavy, zvedla jsem hlavu a uviděla před sebou....