Labutí píseň

Já čekal na tě 200 let,
prošel jsem snad celý svět.
Hledal jsem a nenacházel,
někdo blízký mi moc scházel.

Z ošklivého káčátka vyrostla žena,
večer se spojila naše těla.
V noci hladíš moji zkřehlou duši
a každé ráno ti to moc, moc sluší.

Teď jsme jak dvě labutě,
co pod křídly mají bytí.
Bití velkého srdce
a nad hladinou se třpytí.

Po noci temné slunce opět svítí,
a kapky rosy se na kytkách třpytí
jak diadém princezny
svět je krásný - líbezný.

Tak hýčkejme si svojí lásku,
tu křehkou, malou, něžnou krásku,
po všechny temné těžké časy
ať neztratí nic ze své krásy.