Láska nás nenasytí

.

nad roklinou se vznáší smrtihlav
okřídlená letargie těl
a dost bylo smrti v nás
dost bylo prachu od křídel

nad údolím
co jméno nenosí
sám se sebou se upokojím
pevně obejmut v přítomnosti

nad hlavami roztržitých včel
přichází západ slunce
a hvězd přehršel
sbírají své dávky pylu
od srdce

nad obzorem jež čerň napouští
sám v citadele citu
sám s liškou na poušti

nad mechem co dýchá
a v něm dřímají světem povadlí
možná tvé srdce nedomyká
možná mne jen poutáš
jak na mostu zámek k zábradlí

nad roklinou, co z duše doufá v lepší svět
vznáší se pár přání
jež nic nepřebourá
a můžou odletět..

nejen láskou člověk živ

ale
dá-li Bůh
může i z ní vyklíčit

.