![]() ![]() ![]() ![]() |
.
Mám na rukou celý svět
a klopýtám za tebou
jen dnes
v noci
chci ti celé nebe snést
i s hudbou
pomněnek
skrývajících ten lék
pod pusou
zmáčknutou
mám na prsou
tíhu celého světa
a tlačím ho před sebou
uskoč stranou
ať tě nesešrotuji hlavou
dnes vlahé větry šeptají
celou vanilkovou vanou
sním tě v potají
mám na prstech
trochu toku
krůpěje lávy
z vůně tvé
a všichni jsou plaší
obejmutí cvoků
trousíš zrnka kávy
a moře dýchaje
mám na rtech
sůl od Mrtvého moře
a písek z pláže
cukr tvého lože
a u boků ti stojí stráže
..bláznivé
dlaně mé
mám na nohavicích
pyl z tvých květů
a v srdci sladký smích
mám na rtech jednu vážnou větu
lodě kolébám ve snech tvých
mahagonových
.
Mám na rukou celý svět
a klopýtám za tebou
jen dnes
v noci
chci ti celé nebe snést
i s hudbou
pomněnek
skrývajících ten lék
pod pusou
zmáčknutou
mám na prsou
tíhu celého světa
a tlačím ho před sebou
uskoč stranou
ať tě nesešrotuji hlavou
dnes vlahé větry šeptají
celou vanilkovou vanou
sním tě v potají
mám na prstech
trochu toku
krůpěje lávy
z vůně tvé
a všichni jsou plaší
obejmutí cvoků
trousíš zrnka kávy
a moře dýchaje
mám na rtech
sůl od Mrtvého moře
a písek z pláže
cukr tvého lože
a u boků ti stojí stráže
..bláznivé
dlaně mé
mám na nohavicích
pyl z tvých květů
a v srdci sladký smích
mám na rtech jednu vážnou větu
lodě kolébám ve snech tvých
mahagonových
.
létám : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : srdce k mandlím blíž
Předchozí dílo autora : Láska nás nenasytí
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Vladan [13], marinka [9], Gabriela Malá [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)