Děkovná

Posílám ti za odměnu,
báseň, kterou jsem ti složil,
ale žádnou tvrdou měnu,
i když jsem si muka prožil.

Před tebou bych měl teď klečet,
neboť díky tvému skutku,
nemusím už dále brečet,
už je konec mému smutku.

Bývaly to hrozné muka,
samé profňukané noci,
viděla jsi řváti kluka?
Nebylo mi nápomoci.

Ruce v kloubech jsem si kroutil,
furt jsem jenom plakal,
psychicky se přitom hroutil,
po hospodách flákal!

Na zahradě jsem vytvořil,
mramorovou destičku
a do hlíny hlavu nořil,
skrz tu malou vestičku.

Nedokázal jsem si v duchu,
nad ní rukou mávnout,
revolver si dával k uchu,
na život chtěl sáhnout.

Že bych ji snad někde ztratil?
To jsem mohl vyloučit!
A že by ji někdo vrátil?
S tím se mohl rozloučit.

Chtěla tomu náhoda,
dívala ses do skříně,
no a už je pohoda,
visela tam - ta svině!

Už nemusím řezat žíly,
teď už můžu jít na disku,
trvalo to jenom chvíli,
ty máš zase u mě whisku!

Díky dobré vůli,
pěkné slečny Denisky,
už je konec smůly!
Nenašlas i tenisky?

Za čestnost máš jedničku!
A že neznám mnoho Denis,
končím tuto básničku,
neboť už mi tuhne ruka!