Tiché výkřiky....

Nesním a ze svitu luny probudím ráno
krví se brodím pohaslých červánků
den když se zrodil v záplavě slunce

Křičím,padám ,topím se
v hnědé hlubině tvých něžných očí
jsem nadobro zatracen
a beze tvých polibků zmírám snad po sté
odvržen v samotě plynoucího času

Tvé jméno šeptám s výkřiky do ticha
když půlnoc se klaní probdělé noci
netuším, nežiji v samotě pocitů
kde kůra stromů mé srdce halí

Ve víru času v prostoru mezi sny
tam někde opět se sejdeme
v korunách stromů nebeských cest