Do rukou vkládám ti své ráno
to abys probudila slunce
v neslyšných snech co křičí když nic nebolí
Klaním se rose když krvácí den
dám na tvoje slova…. nesnít
propletu noc s korytem řeky kde spočinem
Ve dlaních držíš duhu
v černotě větvoví hvězdných drah
kde odpovědí je věčné bloudění
Kreslíš jitro paprskem červánků
v krvi se noří dnes naposled
do stromů vznášíš se na ptačíš křídlech
….a pak se rozplyneš a do mých snů opět odletíš
to abys probudila slunce
v neslyšných snech co křičí když nic nebolí
Klaním se rose když krvácí den
dám na tvoje slova…. nesnít
propletu noc s korytem řeky kde spočinem
Ve dlaních držíš duhu
v černotě větvoví hvězdných drah
kde odpovědí je věčné bloudění
Kreslíš jitro paprskem červánků
v krvi se noří dnes naposled
do stromů vznášíš se na ptačíš křídlech
….a pak se rozplyneš a do mých snů opět odletíš
26.09.2012 17:41
Monachos
Hohó! To se mi líbí :) Zvlášť pak "propletu noc s korytem řeky kde spočinem" ale jako celek to možná nechápu, kdo ví. ;)
26.09.2012 17:05
Krásné podzimní básně jsou tu..a to je prý podzim smutný ...není, je krásný , barvitý a osobitě čarovný :)
Nádhera...
Nádhera...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.