Strom

Kdysi zasazen byl strom.
On doufal v nebe bez mraků.
Potom náhle blesk a hrom.
Však neznal sílu zázraků.

On zasazen byl do stínu
o Slunci jen slýchal.
Neznal světla hostinu
a hustý kouř dýchal.

Bahno on pil místo vody
a nepoznal radosti.
Parazitům chystal hody
a znal pouze starosti.

Potom když měl plod
jež seschlý byl a černý.
Uvnitř něho samý hlod.
Život on měl perný.

To já jsem ten strom
a plody jsou mé pocity.
Já znám pouze stín a hrom
a k lásce hledám úchyty.

To není má vůle.
Já to tak nechtěl, ale.....
Já nejsem tvor, jenž by se litoval.

E