Hladina

Tak jako každá hladina,
tak jako vánek v korunách stromů.
Něco končí
a něco nového se počíná.
Můj život jako hladina,
plná nekonečných vzpomínek,
jako plápolající plamínek.
Jsou na ní labutě,
ale i draci.
Voda je kalná a teskná,
tak jako já probuzená ze sna.
Nic není jako dřív,
můj život není živ.
A stále zůstala jsem osamělá,
zvláštní nemluvná žena.
Nic není jako dřív,
a přec jsem osamělá jako mnich.
Den po dni topí se ve snách,
slzy jak koulící se hrách.
Můj život není žádný lesk,
zbyl mi z něj jen zpropadenej stesk.
Má nálada je vzteklá i apatická zároveň,
tak jako mrtvý nad hrobem.
Nemám ráda nikoho a nic,
marně čekala jsem víc.
Kde je můj rub a líc?
Zmého života nezbylo nic.